Jaká je příčina postupu oděvných firem, kdy je (obvykle) spalováno neprodané oblečení? V praxi tomuto postupu zatím nezabránil oficiální zákaz a často ani samotný závazek zastavit ničení zboží v dobrém stavu. Je třeba systém nakládání s nespotřebovaným zbožím zcela přepracovat? Proč některé oděvní značky neprodané oblečení likvidují?
Systém, který je ze své podstaty neudržitelný
Není žádným tajemstvím, že módní průmysl produkuje mnohem více, než může být reálně spotřebováno. Organizace Fashion Revolution odhalila, že počet ročně vyrobených oděvů se od roku 2000 zdvojnásobil a v roce 2014 poprvé překročil 100 miliard kusů.
Proč ty obrovské čísla? S nástupem rychlé módy začal oděvný průmysl vyrábět oblečení závratnou rychlostí, tak aby byly co nejrychleji uvedené na trh nejnovější modely. Nejpalčivější je nedávný příklad společnosti SHEIN, která od začátku roku mohla na své americké webové stránky přidat až 314 877 nových položek.
Každou sezónu se přibližně 30 % vyrobeného oblečení nikdy neprodá. Aby se tedy uvolnilo místo pro nové zboží, musí neprodané zásoby někam zmizet. Kam?
V plamenech
V roce 2017 byla publikována informace, že pouze H&M od roku 2013 každoročně spaluje 12 tun neprodaného oblečení.
H&M není jediným viníkem a podobné příběhy odhalily, že ničení – a zejména pálení – neprodaných zásob je v módním průmyslu běžnou praxí. Několik let před tímto příběhem deník New York Times odhalil, že našel pytle s oblečením H&M a Walmart, které byly prořezány, pravděpodobně proto, aby se zabránilo jejich dalšímu prodeji nebo vrácení za peníze.
Kde je kouř, tam je oheň, a bohužel i luxusní značky se provinily ničením zboží. V červenci 2018 společnost Burberry údajně spálila neprodané zásoby v hodnotě milionů dolarů. Ve své výroční zprávě značka přiznala, že zničila neprodané zboží v hodnotě až 28,6 milionu liber, tedy přibližně 830 milionů korun. S touto praktikou byly spojeny také značky Louis Vuitton, Coach, Michael Kors a Juicy Couture.
Pálení zásob je prý pro luxusní značky nejschůdnějším způsobem, jak chránit exkluzivitu a vyhnout se znehodnocení své image. Luxusní móda je symbolem statusu, takže pálení nadbytečných zásob – na rozdíl od jejich prodeje se slevou – udržuje hodnotu značky a pocit exkluzivity.
Bohužel každou sezónu se přibližně 30 % vyrobených oděvů nikdy neprodá. Aby se uvolnilo místo pro zářivější kousky, musí neprodané zásoby někam zmizet.
Mnoho značek se také obává “černého trhu”, kde originální značkové zboží levně nakupují a přeprodávají jiní. V jednom případě se společnost Richemont, mateřská společnost značek kvalitních hodinek, jako jsou Cartier a Montblanc, dostala do kontroverze poté, co zničila značkové hodinky v hodnotě více než 400 milionů liber ve snaze zabránit jejich prodeji neoprávněnými prodejci.
Luxusní značky mohou mít také finanční motivaci ke zničení neprodaných zásob. Značky například musí platit nejrůznější daně a poplatky za dovoz zboží do USA. Pokud se však zboží neprodá a značka ho znovu vyveze nebo zničí pod celním dohledem USA, může získat zpět až 99 % zaplacených daní a poplatků v procesu známém jako “drawback”. Nakonec může být pro značky levnější (a zcela legální) přebytečné výrobky zničit, než vynakládat prostředky na hledání způsobů jejich dalšího využití nebo recyklace.
Podle Nadace Ellen MacArthur se každou sekundu spálí nebo pohřbí na skládce ekvivalent jednoho nákladního auta s oblečením. Je však těžké přesně určit, kolik z toho jsou neprodané zásoby.
Jaký je dopad ničení zásob na životní prostředí?
Když jsou značky obviňovány ze spalování neprodaných zásob, často zdůrazňují, že energie vzniklá při spalování těchto výrobků byla zachycena, takže je to “ekologické”. Ale je tomu pravdu tak?
Podle zprávy britského parlamentu o udržitelnosti a módním průmyslu z února 2019 sice pálení neprodaných zásob může pomoci získat zpět část energie, ale znásobuje skutečný dopad těchto výrobků na klima. Při pálení oblečení se do atmosféry uvolňuje oxid uhličitý a další plyny, které přispívají ke globálnímu oteplování a poškozují naše zdraví. Pravdou je, že energie získaná zpět spálením zboží často téměř nestačí k vyvážení energie potřebné k prvotní výrobě oděvů.
Kromě toho je v dnešní době mnoho oblečení vyrobeno z plastu a při jeho spalování se mohou do ovzduší uvolňovat plastová mikrovlákna. I když se oblečení nespálí a “jednoduše” se vyhodí na skládku, trvá roky, než se rozloží. A skládky jsou údajně třetím největším zdrojem emisí metanu v USA.
“Ale proč se oblečení nerecykluje?” ptáte se možná. No, navzdory všeobecnému přesvědčení mnoho našich oděvů recyklovatelných není. Problém často pramení ze skutečnosti, že většina našeho oblečení je vyrobena ze směsi přírodních a syntetických vláken, která se obtížně oddělují. To v kombinaci s neexistencí spolehlivé technologie recyklace tkanin ve velkém měřítku znamená, že vyřazené oblečení často končí na skládkách. V USA se recykluje pouze 13,6 % vyhozených oděvů a bot a pouze 12 % materiálu použitého na výrobu oděvů končí recyklací. Těchto 12 % se pravděpodobně rozdrtí a použije jako výplň nábytku nebo se z nich vyrobí izolace či čisticí tkaniny, jak ukazuje krátký dokumentární film “Unravel: Místo posledního odpočinku vašeho odloženého oblečení”. Méně než 1 % sebraného oblečení bude použito na výrobu nového.
Přestanou někdy značky spalovat neprodané oblečení?
Příběhy jako Burberry a H&M šokovaly nakupující po celém světě a představa, že velká hromada perfektně vypadajících věcí skončí v plamenech, soustu lidí ohromila. Některé značky proto přijaly opatření ke snížení množství odpadu a zavázaly se, že přestanou neprodejné zboží ničit. To však nestačí.
Problém pramení z tradičního lineárního modelu “take-make-waste”, kdy pro tuny oblečení, které se ročně vyprodukují, existuje jen jedna cesta ven. A i přes nové průlomové právní předpisy, jako je francouzský zákon zakazující likvidaci neprodaného zboží, dokud budou velké módní značky vyrábět nebezpečně rychlým tempem, máme velký problém. Je třeba přejít na více cirkulární systém, který dává hodnotu recyklovanému a regenerovanému zboží, kde se klade důraz na dlouhou životnost a životní cyklus našeho oblečení.
Naštěstí jsme svědky toho, že stále více udržitelných značek přechází na cirkulární princip a zavádí řešení pro opětovné využití odpadu. Břemeno změn však nemůže ležet pouze na malých udržitelných značkách. Změna musí být systémová a musí k ní dojít v každé fázi životního cyklu oděvu – počínaje velkými módními hráči, aby produkovali méně.
Jak lze přispět?
Klíčovou roli při snižování množství odpadu v módním průmyslu hrají také spotřebitelé. Zde je několik klíčových kroků, které můžete podniknout, abyste se přizpůsobila cirkulární módě a snížila množství odpadu v tomto odvětví:
- Zjistěte si informace o značkách, které kupujete.
- Podporujte udržitelnou a etickou módu
- Nakupujte pokud možno z druhé ruky nebo zvažte možnost zapůjčení si oděvu na příští akci.
- Pořádejte a účastněte se swap bazarů ve svém okolí
- Před vyhozením použitého oblečení se ptejte “Jaké jsou alternativy?”.
Zdroj: goodonyou.eco